Dva roky s belamkandou - od hospice k LDN - Marie Stránská
04.05.2013 10:21
Po téměř 38 letech sedám ke svému domácímu úkolu. Mám napsat esej o svých zkušenostech s čínskou medicínou. S radostí… ale vidím dva drobné problémy. Nemám vůbec žádné zkušenosti s tímto druhem medicíny a neumím napsat esej. Esej se mi zdá jako taková vznešená úvaha. Tak snad alespoň menší vyprávění o jedné bylince naší přírody. Takto mělo začít původně mé vyprávění o tužebníku jilmovém, který se ukázal jako výborný prostředek proti angíně. Dokonce jsme jím někdy nahrazovali i antibiotika. Neodeslala jsem toto však a při druhé přednášce jsem zjistila, že přece jen nějaké zkušenosti s bylinkami čínské medicíny mám. A to s rostlinou proti stejnému onemocnění. Několik let jsem totiž pěstovala doma belamkandu, aniž jsem tušila, odkud pochází. Pěstování jsem pojala tak trochu „vědecky“ a své poznatky jsem si po dva roky jako správný botanik zapisovala. Takže teď například vím, že v prvním roce mi na jedné rostlině postupně rozkvetlo 74 krásných květů oranžové barvy s červenými skvrnami (každý kvetl pouhý den) a dozrálo 112 leskle černých semen v patnácti zelených tobolkách. Ve druhém roce, kdy jsem si k pozorování vybrala šest nových rostlinek, vykvetlo 199 květů a dozrálo celkem 802 semen. Belamkandy jsem pak pěstovala dál, ale už bez zápisů. Samozřejmě ani v těch prvních dvou „vědeckých“ letech jsem jenom nepočítala květy a semena, ale rostliny jsme využívali při každém bolení v krku, které bylo v naší rodině v té době dost velkým problémem. Žvýkali jsme kousky listů nejlépe se žvýkačkou, protože tak vydržely déle. A opravdu pomáhaly. Často se jen tímto podařilo bolest zmírnit nebo i odstranit. Pěstovala jsem tyto rostliny do té doby, než děti odrostly. Teprve nyní jsem se dozvěděla, že tato léčivá rostlina pochází z Číny, kde se ale hlavně využívá její kořen. Že bych se zkusila k pěstování tak zajímavé a navíc léčivé rostliny vrátit? OD HOSPICE K LDN Nelekejte se, prosím, nadpisu. Tuto cestu totiž vykonal jeden strom. Strom, který mi už od dětství, možná díky Foglarovým Stínadlům a jeho „Uctívačům ginga“, připadal jako velmi tajemný a zajímavý. Hledala jsem ho v parcích větších měst, jeho listy si lisovala jako velkou vzácnost… Při návštěvě u dcery, která pracovala jako ošetřovatelka v Hospici sv. Štěpána v Litoměřicích, jsme blízko této budovy objevili dva stromy jinanu dvoulaločného – ginkga biloby. A na něm také plody. Takové žluté třešinky to byly, vůně značně nepříjemné. Přesto jsme jich několik spadlých na zemi sebrali a odvezli domů. Zasadili jsme je jen tak na zkoušku do květináče. Dlouho se nedělo nic. Až na jaře jedno semeno ožilo. V prvním roce k naší velké radosti na slabém kmínku vyrostlo několik listů. Když na podzim zežloutly a opadaly, dala jsem květináč se „stromem“ do chladu a na jaře čekala, zda přežil. Přežil, zazelenal se novými krásnými listy a vyrostlo mu několik postranních větví. Prožil pak s námi na psacím stole další dva roky, během kterých vyrostl asi do jednoho a půl metru, měl široce rozvětvenou korunu se spoustou zajímavě tvarovaných listů. Teď už jsem jich mohla mít ve své sbírce velké množství a zásobit jimi polovinu Vontů. Žádný si však pro listy nepřišel. Na konci čtvrtého roku jsem řešila, co dál. Aby stromek přežíval v květináči, na to byl již příliš velký. Zasadit ho ven? Naše severní stráň je na něj možná drsná a navíc, to bychom ho viděli jen my sami. Nakonec jsem se domluvila se synovcem, který má mimo jiné na starosti stromy v Lomnici, že mladý jinan dá do péče zahradníka a na jaře ho vysadí někde v parku. Tak se i stalo. Není to sice park městský, stromek se dostal do parčíku, který obklopuje místní léčebnu pro dlouhodobě nemocné. Možná že to bylo původem semene, ze kterého vyrostl. Až přejde letošní dlouhá zima v jaro a na stromech se objeví nové listy, musím zajet zkontrolovat, zda-li i tento náš stromek přežil další studené období. A také mu popřát, aby pěkně rostl dál a udělal aspoň trochu radosti lidem, kteří sem přicházejí.